La Loba

Kontext a inspirace: La Loba

Obraz je hluboce spojen s archetypem Divoké ženy – La Loba (Vlčice), jak ho popisuje jungiánská psychoanalytička a vypravěčka Clarissa Pinkola Estés v knize Ženy, které běhaly s vlky.

La Loba je prastará žena z pouště, která sbírá kosti. Když složí celou kostru, zazpívá nad ní a kostra obživne – rozběhne se jako vlk a promění se v ženu. Je to příběh o návratu duše domů.

Estés říká, že v každé ženě žije tato divoká, instinktivní duše. Někdy se ztratí. A vrací se právě skrze tvoření rukama – skrze barvy, hlínu, nit. A poznáme to podle náhlého dojetí a fascinace.

Tento obraz je záznamem takového návratu. La Loba si v něm našla svůj domov.

„Nenamalovala jsem portrét ženy. Namalovala jsem krajinu, ve které může žít.“

Zlaté žíly: životní cesty, nervový systém duše. Jizvy, které se proměnily ve světlo. Propojení mezi hloubkou a ohněm.

Barvy
Fialovo-modrá dole – archetyp Vědmy, intuice, voda, noc, to, co cítí a ví dřív než slova.
Rezavě oranžová nahoře – archetyp Tvůrkyně a Milenky, oheň, vášeň, země, síla tvořit a měnit.

Dvě červená poupata / dvě slunce: srdce obrazu. Dualita vnitřní ženy.
Spodní, větší a žhavější – to, co už žijeme naplno. Tvořivá síla v přítomnosti.
Horní, zahalené v mlze – to, co se teprve klube. Nová touha, nový příběh, který si teprve hledá tvar.